Voda

Voda

Co je jednoduššího než pustit kohoutek a spolehnout se na to, že vždycky poteče čistá voda? Nebo jen tak stát pod teplou sprchou? Nojo, ale co za tím zázrakem stojí? Odkud ta voda teče a kam odtéká, když vyndáme špunt nebo na toaletě spláchneme? Jelikož ve čtvrté třídě probíráme v neživé přírodě vodu, vydali jsme se přijít věci na kloub. Nejprve jsme se vydali do úpravny vody v Luhu. Tam se nás ujal odborník ČEVAKU, ochotný a milý pan Bernat. Vysvětlil nám, jak se z našeho Luhu, plného jezírek, dostává voda právě do toho modrého domku, kam nás zavedl a ukázal zařízení, kterým se povrchová voda stává pitnou. Poté je čerpána do vodojemu pod Svatoborem, který je na kopci, to dá rozum. No a my jen otočíme kohoutkem, jak snadné. Nám už to tak snadné nepřipadá, je to neuvěřitelná magie, ustavičné kontroly a rozbory. Už se na pitnou vodu díváme jinak, s větší úctou a ochotou s vodou šetřit. Tím ale naše putování neskončilo. Ještě nás zajímala ta odpadová voda. A tak jsme se vypravil za sušické nádraží, kde se nalézá čistírna odpadních vod. Tam se nás opět ujal pan Bernat. Hned u prvních nádrží jsme si zacpávali nosy a nevěřícně zírali na páchnoucí hnědou břečku. Prošli jsme si, během povídání pana Bernata, celý proces čištění té nevábné tekutiny, která ale byla čím dál čistější. Někde bublala, někde pěnila, jinde se přelévala, vlévala a odtékala nebo se točila jak na kolotoči. Na konci toho obřího areálu, světe div se, vytékala průzračně čistá voda nenápadnou rourou přímo do Otavy. Odpadem zůstal obrovský kontejner suché černé hmoty podobné kompostu. Zázrak? Kdepak! Stejně jako v úpravně vody stojí za tímto procesem moderní technologie a odpovědná práce lidí, kteří nad tím, že máme stále pitnou vodu v kohoutku a čistou vodu v Otavě, neustále bdí a starají se o ní. Moc jim za to děkujeme a slibujeme, že se nad plýtvání vodou budeme zamýšlet, protože dosud to byl pro mnohé jen slovní pojem. Na zdraví, přátelé! Čtvrťáci a pedagogové z Komendy