Ahoj, jsem Adámek. Protože v září půjdu do školy, zaklepal jsem na okno, které bylo plné obrázků. Přišla mi otevřít paní a s úsměvem mě pozvala dál. „ Pojď dál, ukážu Ti naší školu“, povídala. A tak jsem šel, moc se mi tam líbilo. „Kolik tu máte tříd?“, ptám se. „V prvním patře máme pět tříd prvního stupně, třídy jsou velké a podívej, jaké jsou pěkné a skvěle vybavené. Máme zvlášť i počítačovou a jazykovou učebnu. V každé třídě spolupracují s učiteli asistentky pedagoga,“ říká paní učitelka. Zajímalo mě, kam se podějí děti, po páté třídě. „ Celá třída přechází společně do školy za řekou, jmenuje se Základní škola T.G. Masaryka a naše budova v Komenského ulici patří k ní. Tím, že jsme malá školička, všichni se navzájem známe a užíváme spoustu výhod. Jednou z nich je blízkost hřiště, Luhu, Fuferen a stadionu, kam chodíme cvičit a poznávat přírodu, dále školní pozemek hned u budovy, kam chodíme pěstovat zeleninu a květiny. A výhoda je také školní jídelna přímo v budově, dobroty nám voní školou hned od rána. A chceš vidět družinu? Máme dvě oddělení.“ Tolik hraček, říkám si, ani já doma nemám. „Tak co Adámku, líbí se Ti tu,“ ptá se paní učitelka, „ moc“, povídám a zatím, co si prohlížím školu, říká mi, jak spolupracují s Národním parkem Šumava, chodí na plavání a bruslení, do divadla, na výstavy, jezdí na super výlety (dokonce i pobytové) a zúčastňují se řady soutěží. Když budu snaživý, mohu jít z páté třídy na gymnázium, ale to už vím od kamarádů. Tak jsem se rozhodl, že do téhle školy půjdu. Ještě se sem jednou kouknu se školkou, mají tu prý pro nás připraveno plno aktivit. Tak si jdu vybrat tašku do školy a bačkůrky. V Komenského ulici mi bude dobře. Ahoj Adámek
